V roce 1972 se poprvé střetli nejlepší hráči zámořské NHL s týmem tehdejšího SSSR. Osm vzájemných zápasů vešlo do dějin jako Série století. Nakonec zvítězila Kanada, i když souboj se pro pravlast nejrychlejší hry zprvu nevyvíjel vůbec příznivě a javorové listy si notně pošramotily pověst největší hokejové velmoci.

Za čtvrtstoletí, které uplynulo, se hodně změnilo. Hokejisté NHL začali jezdit na mistrovství světa, olympíjské hry se otevřely profesionálním sportuvcům. Svět se po pádu komunismu přestal dělit na dvě poloviny. Sovětský svaz zmizel z mapy světa, zápasy Ruska s Kanadou,ale také našimi hokejisty, ztratily politický podtext. Alan Eagleson, člověk,jenž stál u zrodu Série století i pozdější tradice Kanadských pohárů, je za mřížemi pro finanční podvody.Nicméně právě tyto jeho projekty se staly jakýmsi zárodkem sjednocování hokeje jako takového. NHL přestala uznávat Evropu a rozhodlo se s ní spolupracovat.

Před 25 lety by se myšlenka startu nejlepších hráčů z NHL na zimní olympiádě zdála neskutečným snem. V průběhu času se o ní začalo hovořit pořád častěji a letos se stala skutečností. První historické přestávce nejlepší hokejové soutěže světa během rozehrané sezóny.

Uskutečnění Turnaje století napomohl nejen vzrůstající podíl evropských hokejistů v NHL, stále větší zájem o tuto soutěž na celém světě a vyhlídky pohádkových příjmů.Přispěly k němu patrně i porážky Kanady ve finále předchozích dvou olympiád a bezpochyby zkušenosti se startem basketbalového Dream Teamu USA, složené z hvězd NBA na letní olympiádě v roce 1992.

V Naganu však vedle šesti celků, nasazených přímo do závěrečné části turnaje, využili hráčů NHL i tými, které nejprve musely projít sítem kvalifikace. K úplné dokonalosti snad chyběla jen účast Lotšska. A tak zatímco v Barceloně bojovalo pod vysokými koši pouze jedno mužstvo snů a v podstatě nemělo konkureci, v Naganu se takových Dream Teamů sešlo hned několik.

 ( Turnaj Století )